Žádejte svého Otce v nebesích

Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. 8 Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 9 Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb? 10 Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu? 11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích! 12 Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je Zákon a Proroci.

Zamysleme se na chvíli nad tím, že Bůh je nekonečně mocný, takže může dělat, cokoli se mu zlíbí; je nekonečně spravedlivý, takže pouze on koná, co je zcela správné; je nekonečně dobrý, takže vše, co dělá, je naprosto a dokonale dobré; je nekonečně moudrý, takže vždy dokonale ví, co je správné a dobré; je nekonečně láskyplný, takže ve vší své síle, spravedlnosti, dobrotě a moudrosti prohlubuje věčnou radost těch, které miluje. Když se nad tím zamyslíme, vidíme, že štědré pozvání tohoto Boha, abychom jej prosili o dobré věci – se zaslíbením, že nám je dá – je čímsi nepředstavitelně nádherným!

Tragédie nedostatečné modlitby

Jednou ze současných tragédií v církvi, je naše malá chuť modlit se. Dostáváme to největší pozvání na celém světě, a naprosto nepochopitelně se od něj odvracíme a jdeme si za jinými věcmi. Je to jako kdyby nám Bůh poslal pozvání k největší hostině, jaká se kdy konala, a my bychom odpověděli: „Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat,“ nebo, „koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet,“ nebo „oženil jsem se, a proto nemohu přijít“ (Lukáš 14:18–20).

Nová chuť k modlitbě

Někdo namítne, že tak to ale bylo tehdy. Modlím se, aby si Bůh použil toto kázání a toto slovo ze 7. kapitoly Matouše a další vlivy z našeho života, aby v nás probudil novou chuť k modlitbě v tomto roce. Doufám, že budeme Boha prosit, aby nám byl k tomu nápomocen, až si tento text probereme.

Naši pasáž si probereme ve dvou fázích. Za prvé se u Matouše 7:7–11 podíváme na osm povzbuzení k modlitbě. Za druhé se pokusíme odpovědět na otázku, jak rozumět slibu, že nám bude dáno, když žádáme, že nalezneme, když budeme hledat a že nám bude otevřeno, když budeme tlouci.

Ježíš nám dává osm povzbuzení k modlitbě

Šest z těchto povzbuzení je v textu uvedeno přímo a dvě jsou uvedena nepřímo. Domnívám se, že hlavním Ježíšovým záměrem v těchto verších je povzbudit nás k modlitbě a podnítit nás k ní. Chce, abychom se modlili. Jak nás tedy Ježíš povzbuzuje?

1. Ježíš nás zve k modlitbě

Ježíš nás třikrát zve k modlitbě – anebo můžeme říci, pokud v tom cítíme lásku – třikrát nám přikazuje se modlit – abychom prosili o své potřeby. Naši pozornost si zasluhuje, kolikrát nás Ježíš vybízí k modlitbě. Ve verších 7–8 se uvádí: „Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.“ Tímto opakováním je nám řečeno, „Myslím to zcela vážně.“ Chci, abyste to dělali. Žádejte svého Otce, oč potřebujete. Hledejte svého Otce ohledně pomoci, kterou potřebujete. Tlučte na dveře domu svého Otce, aby vám otevřel a dal vám, co potřebujete. Žádejte, hledejte, tlučte. Vybízím vás k tomu třikrát, protože skutečně chci, abyste se těšili z toho, jakou pomoc vám váš Otec dá.

2. Ježíš nám dává svá zaslíbení pro modlitbu

Ještě lepší a úžasnější než ona tři pozvání je následujících sedm zaslíbení. Ve verších 7–8 se uvádí: „Žádejte, a [1.] bude vám dáno; hledejte, a [2.] naleznete; tlučte, a [3.] bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, [4.] dostává, a kdo hledá, [5.] nalézá a tomu, kdo tluče, [6.] bude otevřeno.“ A ve verši 11b máme sedmé zaslíbení: „Čím spíše váš Otec v nebesích [7.] dá dobré věci těm, kdo ho prosí?

Dostáváme sedm zaslíbení: Bude vám dáno. Naleznete. Bude vám otevřeno. Dostanete. Naleznete. Bude vám otevřeno. Otec vám dá dobré věci. Všechna tato bohatá zaslíbení nám říkají: Přicházejte k Bohu. Modlete se k němu. Není marné modlit se. Bůh si s vámi nezahrává. Odpovídá na modlitbu. Když se modlíte, dá vám dobré věci. Modlete se často, modlete se pravidelně a modlete se s důvěrou.

3. Bůh se nám dává k dispozici na různých úrovních

Ježíš nás povzbuzuje nejen počtem pozvání a zaslíbení, ale také tím, že se jedná o tři různá pozvání. Jiným slovy, Bůh je připraven reagovat, když jej nacházíme na různých úrovních, kde k němu přistupujeme.

Žádejte. Hledejte. Tlučte. Pokud je otec dítěte přítomen, dítě jej požádá, oč potřebuje. Pokud je otec dítěte někde doma, dítě jej hledá. Jestliže dítě otce hledá a zjistí, že je za zavřenými dveřmi své pracovny, tluče, aby dostalo, co potřebuje. Nezáleží tedy, zda Boha najdeme blízko, takže se jej můžeme téměř dotknout, anebo zda jej vidíme jen stěží – Bůh nás slyší a dá nám dobré věci, protože jsme vzhlíželi k němu, a nikoli k němu jinému.

4. Každý, kdo žádá, dostává

Ježíš nás povzbuzuje k modlitbě tím, že výslovně uvádí, že každý, kdo žádá, dostává, tedy ne jen někdo. V 8. verši je uvedeno: „Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.“ Když Ježíš v 8. verši používá výraz každý, chce nám pomoci v naší ostýchavosti a váhavosti, pokud bychom si třeba mysleli, že modlitba sice může v případě někoho fungovat, nikoli však v našem případě. Pochopitelně zde Ježíš mluví o Božích dětech, nikoli o všech lidech. Jestliže nebudeme mít Ježíše jako svého Spasitele a Boha jako svého Otce, pak se tato zaslíbení na nás nevztahují.

U Jana 1:12 je uvedeno: „Těm, kteří ho přijali, dal [Ježíš] právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno.“ Abychom se stali Božími dětmi, musíme přijmout Božího Syna, Ježíše Krista, který nám dá autoritu k přijetí za syny. A proto se tato zaslíbení vztahují na Boží děti.

Pokud jde o ty, kdo přijmou Ježíše, každý z nich, kdo žádá, dostává od Otce dobré věci. Je zde zdůrazněno, že žádné dítě není vynecháno. Všechny děti jsou vítány a vybízeny, aby k Bohu přicházely. Martin Luther viděl, jak nás zde Ježíš podněcuje:

Ví, jak se ostýcháme a jak jsme nesmělí, že se necítíme s to předkládat své potřeby Bohu… Myslíme si, že Bůh je tak velký a my tak nepatrní, že se neodvažujeme modlit… A právě proto nás Kristus chce odvést od takového ostychu, chce odstranit naše pochybnosti a chce nás přimět, abychom šli kupředu s důvěrou a odvahou.“ (Kázání na hoře [The Sermon on the Mount], Vol. 21, Luther’s Works, [Concordia, 1956], str. 234, angl.)

5. Přicházíme k našemu Otci

Zatím jsme to uváděli nepřímo, nyní to řekneme přímo a naplno: Když přicházíme k Bohu skrze Ježíše Krista, přicházíme k našemu Otci. V 11. verši je uvedeno: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích!“ Ježíš nepoužíval výraz Otec jen tak. Máme zde jednu z největších pravd. Bůh je náš Otec. Vyplývá z toho, že nám nikdy, nikdy nedá, co by pro nás bylo špatné. Nikdy. Bůh je totiž náš Otec.

6. Náš nebeský Otec je lepší než náš pozemský otec

Dále nás Ježíš povzbuzuje k modlitbě tím, že nám ukazuje, že náš nebeský Otec je lepší než náš pozemský otec, takže nám zcela jistě dá dobré věci. V našem nebeském Otci není žádná špatnost, jak to je v případě našeho otce pozemského.

Uveďme si opět 11. verš: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích!“

Jsem si vědom toho, a Ježíš si toho byl vědom ještě více, že každý pozemský otec je hříšný. Proto nás Bible opakovaně upozorňuje nejen na podobnost mezi pozemským otcem a nebeským Otcem, ale také na rozdíly mezi nimi (např. Židům 12:9–11; Matouš 5:48).

Ježíš nás tedy nejen povzbuzuje tím, že Bůh je náš Otec, ale také tím, že Bůh je vždy lepší než náš pozemský Otec, protože všichni pozemští otcové jsou zlí, ale Bůh takový není. Ježíš zde mluví velmi otevřeně a bez příkras. Jedná se o jasný příklad toho, že Ježíš věřil ve všeobecnou hříšnost všech lidí. Předpokládá, že všichni jeho učedníci jsou zlí – nevolí zde žádný mírnější výraz (jako třeba hříšní či slabí). Říká zde, že jeho učedníci jsou zlí (poneroi).

Nikdy si nedávejte nějaký limit, pokud jde o chápání Boha jako Otce. Spíše si vezměte k srdci, že Bůh nemá žádné hříchy, omezení ani slabosti jako váš pozemský otec.

A Ježíš zde zdůrazňuje: I padlí, hříšní otcové obvykle mají dostatek běžné laskavosti, takže svým dětem dávají dobré věci. Jistě, existují i hrubě násilní otcové. Ale ve většině případů si otcové žárlivě střeží dobro svých dětí, i když třeba nevědí, co má pro jejich děti být to nejlepší. Ale Bůh je vždy lepší. Není v něm žádné zlo. Ježíš tedy používá velmi silnou argumentaci: Jestliže vám váš otec dával dobré věci (anebo i když vám je nedával!), oč spíše vám dá dobré věci váš nebeský Otec – Bůh vždy dá dobré věci těm, kdo ho žádají.

A zůstává zde cosi nevysloveno, co ještě podtrhuje naše čtvrté povzbuzení – výraz každý. „Každý, kdo žádá, dostává.“ Jestliže Ježíš říká svým učedníkům, „Jste zlí,“ pak tedy k Bohu mohou v modlitbě přistupovat pouze zlé Boží děti. Vy jste Boží děti. A jste zlí. Jinými slovy, i poté, co jste přijati Bohem do jeho rodiny, ve vás zůstává hřích. Ale Ježíš říká, že dostává každýkaždé z Božích zlých dětí! Za chvíli si ukážeme, proč to tak je.

7. Můžeme důvěřovat Boží dobrotě, protože Bůh nás již učinil svými dětmi

Máme zde další nepřímé povzbuzení k modlitbě: Bůh nám dá dobré věci jakožto svým dětem, protože nám již dal svůj dar, že jsme se mohli stát jeho dětmi.

Připomeňme si slova svatého Augustina: „Co by tedy Bůh nedal synům, když žádají, jestliže jim již dal právě to, tedy aby mohli být jeho syny?“ Již jsme viděli, že být synem Božím je darem, který obdržíme, když přijdeme k Ježíši (Jan 1,12). Ježíš řekl u Jana 8:42 farizeům: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě.“ Ale Bůh není jejich Otcem, když Ježíše odmítají. Všichni tedy nejsou syny Božími. Ale jestliže nás Bůh přijal za syna, oč více nám dá, pokud jde o to, co potřebujeme?

8. Základem modlitby je kříž

A nakonec je v těchto slovech nepřímo poukazováno na Kristův kříž, který je základem všech odpovědí na naše modlitby. Říkám to proto, že jsme označeni jako zlí, ale přesto jsme zároveň označeni jako Boží děti. Jak je možné, že zlí lidé jsou přijati naprosto svatým Bohem? Jak se vůbec můžeme opovažovat být dětmi, a natož ještě žádat a očekávat, že něco dostaneme, a hledat a očekávat, že nalezneme, a tlouci a očekávat, že nám budou dveře otevřeny?

Ježíš dal na tyto otázky odpověď několikrát. U Matouše 20:28 řekl: „Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Ježíš dal svůj život, aby nás vykoupil z Boží zloby a abychom se dostali do postavení dětí, které dostávají pouze dobré věci. A při své poslední večeři, u Matouše 26:28, řekl: „Toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.“ Díky Kristově krvi jsou nám naše hříchy odpuštěny, když Kristu věříme. I když nás tedy Ježíš označuje jako zlé, můžeme být Božími dětmi a můžeme se spoléhat, že nám Bůh dá dobré věci, když jej žádáme.

Ježíšova smrt je základem všech Božích zaslíbení a všech odpovědí na modlitby. Proto na závěr našich modliteb říkáme, „ve jménu Ježíše Krista“. Všechno je totiž závislé na Ježíši Kristu.

Když si to shrneme, vidíme, že Ježíš nás chce povzbudit k modlitbě. Proč bychom jinak měli takto mluvit o modlitbě, jestliže bychom se modlit neměli? Proto nám Ježíš dává jedno povzbuzení za druhým a povzbuzuje nás nejméně osmkrát.

Otázka na závěr

Na závěr je jistě na místě otázka: Jak máme chápat těchto šest zaslíbení v 7. a 8. verši, „Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. 8 Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno“?

Znamená to, že Boží dítě dostane vše, oč požádá?

Domnívám se, že odpověď můžeme vidět přímo z kontextu. Ne, nedostaneme vše, oč požádáme, ani bychom to neměli dostat a ani bychom to vše neměli chtít. Neměli bychom to dostat proto, že bychom se pak v podstatě stali Bohem, jestliže Bůh by udělal vše, oč bychom jej požádali. A my bychom neměli být Bohem. Bohem by měl být Bůh. A také bychom neměli chtít vše, protože pak by na nás spočívalo břímě nekonečné moudrosti, kterou ale nemáme. Jednoduše nemáme dostatečné znalosti, abychom neomylně rozhodovali, jak se každé rozhodnutí nakonec prokáže, a co by mělo být další událostí v našem životě či dokonce v dějinách.

Ale důvod, proč uvádím, že nedostáváme vše, oč žádáme, je vidět přímo z kontextu. Ježíš ve verších 9–10 uvádí, že dobrý otec nedá svému synu kámen, když ho požádá o chléb, ani mu nedá hada, když ho požádá o rybu. Možná se někdo zeptá: „A co když si ten syn požádá o hada?“ Odpovídá nám tento text, zda mu nebeský Otec dá hada? Ano, odpovídá. Ježíš v 11. verši načerpává ze svého znázornění následující pravdu: „Čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích!“

Bůh dává jen dobré věci

Bůh dává dobré věci, pouze dobré věci. Bůh tedy nedá svým dětem hada. Proto tento text ukazuje, že je nesprávné si myslet, že žádejte, a bude vám dáno, má znamenat, žádejte, a bude vám dáno přesně to, oč žádáte, přesně tehdy, kdy to žádáte, a přesně způsobem, jakým to požadujete. To zde není řečeno, a není to tedy význam této pasáže.

Když si vezmeme celou tuto pasáž, říká se zde, že když žádáme, hledáme a tlučeme – když se modlíme jako potřebné děti, když nehledáme pomoc ve svých vlastních zdrojích ale u našeho důvěryhodného nebeského Otce – Bůh nás slyší a dá nám dobré věci. Někdy nám dá přesně to, oč jsme žádali. Někdy nám to dá právě tehdy, když o to žádáme. Někdy nám to dá právě takovým způsobem, jaký si žádáme. A jindy nám dá cosi mnohem lepšího anebo nám to dá v době, která pro nás bude lepší anebo způsobem, který pro nás bude lepší.

A tím je samozřejmě zkoušena naše víra. Pokud bychom si totiž mysleli, že něco jiného je lepší, žádali bychom předně o to něco jiného. Ale nejsme Bůh. Nejsme nekonečně mocní, nekonečně spravedliví, nekonečně dobří, nekonečně moudří ani nekonečně láskyplní. A proto je vůči nám i celému světu milosrdné, že nedostáváme vše, oč žádáme.

Vezměte Ježíše za slovo

Ale pokud nevezmeme Ježíše za slovo, můžeme se připravovat o nezměrné požehnání, jestliže nežádáme, nehledáme a netlučeme – můžeme se připravovat o požehnání pro sebe, pro svou rodinu, pro naši církev, náš národ, pro celý náš svět.

Připojte se tedy ke mně a zavažte se, že si budete vyhrazovat čas k modlitbě – k osobní modlitbě, modlitbě ve své rodině i ve své skupince. A jako pomoc je pro vás pro tento týden modliteb připravena speciální brožura, která je zaměřena právě na modlitby.

 

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

©2014 Desiring God Foundation. Used by Permission.

Permissions: You are permitted and encouraged to reproduce and distribute this material in its entirety or in unaltered excerpts, as long as you do not charge a fee. For Internet posting, please use only unaltered excerpts (not the content in its entirety) and provide a hyperlink to this page. Any exceptions to the above must be approved by Desiring God.

Please include the following statement on any distributed copy: By John Piper. ©2014 Desiring God Foundation. Website: desiringGod.org