Oslavení: Připodobněni Kristu kvůli nadřazenosti Krista

Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. 29 Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30 které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

Uvažujme spolu nad významem spojky „neboť" na začátku 29. verše. Toto slůvko znamená, že 29. verš a verše následující jsou podporou či oporou či argumenty nebo základem slibu daného ve verši 28. Jiným slovy, Pavel píše 29. verš, abychom měli větší důvěru ve slib daný ve verši 28. Bůh zde vlastně říká: slibuji vám, že všechny těžkosti ve vašem životě budou působit pro vaše dobro, neboť jsem vás předem poznal, předem určil a povolal a ospravedlnil a oslavil. Buďte tedy silní a berte na sebe rizika a jděte do těžkých situací a ukazujte světu svou láskou, že důvěřujete Bohu a jeho slibům více než bohatství nebo ochraně ze strany police či zabezpečovacím systémům nebo svém dobrému okolí nebo dostupné lékařské péči.

Proč pomocí argumentů, a ne silou autority?

Ale nabízí se otázka: Jestliže Bůh nikdy nelže a jestliže ve 28. verši slibuje, že všechno bude působit pro naše dobro, jak je tedy naše víra posilována argumenty ve verších 29-30? Co mám na mysli? Bůh se ve verši 28 jasně vyjádřil a Bůh je Bůh, jeho slovo je neomylné a neporušitelné. Neměli bychom tomu tedy prostě věřit proto, že to řekl Bůh? Proč potom Pavel předkládá další argumenty? Jak argumenty posilují naši důvěru v něco, co řekl Bůh?

Než se na tuto otázku pokusím odpovědět, je třeba, abyste pochopili, jak je důležitá. Jedná se vlastně o to, proč máme Bibli v té podobě, v jaké jí máme. Vždyť Bůh nám také mohl dát jen soupis s ujištěními o své podstatě a seznam přikázání. Ve výsledku by vše bylo určitě mnohem kratší. Místo toho nám dal (například v Římanům), dlouhou, složitou argumentaci a vysvětlování a zdůvodňování. V evangeliích nám poskytl příběh o Ježíšových činech a soubor Ježíšových učení a také řadu podobenství, které nás nenechávají v klidu. Ve Starém zákoně nám předložil rozsáhlý přehled historie Izraele a líčení o stvoření světa, dal nám možnost nahlédnout do soukromého života pisatelů žalmů i mocné vize a kázání proroků, stejně jako sbírky přísloví.

K čemu je takové okázalé a zvláštní zjevení Božích cest ve světě? Takovou otázku si vlastně klademe, když se zamýšlíme nad tím, proč Pavel dává podporu Římanům 8:28 svými dalšími argumenty ve verších 29-30. Proč nám prostě jen nesdělí, co nám Bůh slibuje, a proč se nespolehne, že naše víra bude dostatečně silná, aby se takového slibu držela?

Víra je odezvou na zjevení světla

Odpověď - přinejmenším z podstatné části - spočívá v tom, že víra není skokem do tmy, ale odezvou na zjevení světla. Pokud by víra nebyla založena na ničem jiném než na síle autority, nebyla by Bible napsána svým specifickým způsobem, a dějiny spásy by nebyly plánovány tak, jak byly plánovány. Víra tedy není založena na síle autority (jako například: „Bůh řekl verš 28, proto tomu věřte. A tečka! Není třeba žádný základ! Nejsou zapotřebí žádné argumenty!") Víra tedy není odezvou na sílu autority; víra je odezvou na zjevení světla. Nikoli světla fyzického, ale světla duchovního.

Vidíme to z 2. Korinťanům 4:4-6, což nás posouvá v naší pasáži dále. Pavel v těchto verších uvádí, že evangelium o Kristu je zjevením tohoto duchovního světla. Pro označení používá dva specifické pojmy; jeden ve 4. verši a druhý v 6. verši. Verš 4: „Nevěřícím, bůh tohoto věku (tedy patrně Satan) oslepil myšlení, aby jim nevzešlo („aby neviděli"!, ESV, angl.) světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím." Ke spáse je tedy třeba „vidět". Když Pavel v 2. Korinťanům 5:7 říká, „Chodíme vírou, ne tím, co vidíme," má na mysli fyzický zrak, nikoli duchovní zrak jako ve 2. Korinťanům 4:4. Světlem, které musíme ke spáse vidět, je „světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím".

Když se káže evangelium, musíme v něm vidět Krista jako slavného, tedy skutečně jako obraz samotného Boha. Proto čtyři evangelia nejsou například obsažena v pouhých čtyřech větách, jako například: „Kristus je slavný a Kristus je Bůh." To je samozřejmě pravda! Ale víra v tohoto Krista NENÍ odezvou na sílu autority, ani není skokem do tmy. Je odezvou na světlo slávy v osobě a díle Ježíše Krista. Proto je Kristova osoba a jeho dílo vyobrazeno velkolepým způsobem ve čtyřech evangeliích, Skutcích apoštolů, epištolách a Zjevení.

Proto Pavel říká v 5. verši: „Neboť nehlásáme sami sebe, nýbrž Ježíše Krista, Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše." Pokud bychom hlásali sami sebe, nepomohlo by vám to vidět Krista. Jestliže ale hlásáme Krista jako Pána a sami sebe klademe do nízkého postavení otroků, pomůže vám to vidět slávu Krista, takže vaše víra bude mít jistý základ.

A v 6. verši pak totéž duchovní světlo ze 4. verše popisuje jiným způsobem. „Neboť Bůh, který řekl: ,Z temnoty ať zazáří světlo', zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista." Stejná skutečnost jako ve 4. verši je zde popsána jinými slovy. Podle 4. verše musíme vidět „slávu Krista, jenž je obrazem Božím". A podle 6. verše musíme vidět „Boží slávu v osobě Ježíše Krista". „Boží sláva" je „sláva Krista" a „obraz Boží" je „v osobě Ježíše Krista" - což má podle mě znamenat zobrazení celé jeho bytosti - jeho charakter, podstatu, jeho osobu.

A co je tedy pointou? Víra není skokem do tmy. Ve všech těchto verších se totiž mluví o světle. Víra je odezvou na světlo Božího zjevení sebe sama v Kristu - v dějinách a především v evangeliu. Chceme-li tedy lidem pomáhat k víře a chceme-li zachovat a posilovat svou vlastní víru, musíme znát (povšimněte si výrazu „poznání" ve 2. Korinťanům 4:6: „aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista") - musíme znát a vědět, jak Kristus jednal, co dělal, co říkal, jak smýšlel, jak mluvil, jak trpěl a jak se v tom všem naplňoval Boží plán. A takovým způsobem na nás září Kristova sláva, abychom ji mohli vidět. A když Kristovu slávu vidíme, vede to k víře, která je pak díky tomu také zachovávána a posilována.

Spojitost s pasáží v Římanům 8:29

Nyní si tedy ukážeme spojitost s pasáží v Římanům 8:29. Pavel chce, abychom věřili slibům uvedeným v Římanům 8:29 - že Bůh využije všechny věci pro naše dobro - takže budeme žít radikálním způsobem života, budeme podstupovat rizika, budeme projevovat lásku, budeme obětaví, budeme křesťany, kteří jsou si vědomi, že žijí v prostředí války. Ale Pavel ví, že víra není založena na síle autority pouhých výroků. Víra je odezvou na zjevení Boží slávy. A proto uvádí verše 29-30, kde nám ukazuje některé z Božích cest. Dává nám nahlédnout do svrchovaného, spásného díla Božího, od věčnosti po věčnost - od předzvědění a předurčení ve věčné minulosti až po konečné oslavení svého lidu ve věčné budoucnosti. Vize slavného díla Božího v Kristu ve verši 29 není pouze nějakou nahodilou informací; jedná se o zjevení skutečností, kdo Bůh je, jak Bůh jedná, jak Bůh miluje a zachraňuje a zachovává. Cílem je ukázat světlo poznání slávy Boží v Kristu. A učinit naši víru ve sliby dané v Římanům 8:28 takovou, jaká by jinak být nemohla. Proto upřete svůj zrak na slávu Boží, která je vidět v jeho činech popisovaných v Římanům 8:29-30.

Ohledně zjevení ve verších 29-30 se nabízejí další dvě otázky, jimiž se chci dnes zabývat ještě předtím, než se příští týden budeme věnovat pasáži od verše 31. První otázka zní: Proč v onom řetězci, který vede od předzvědění k oslavení, není zmíněno „posvěcení"? A druhá otázka: Proč Pavel ve 29. verši říká, že cílem našeho předurčení není pouze to, abychom byli připodobněni obrazu Božího Syna, ale aby „on byl prvorozený mezi mnoha bratřími"?

Proč v tomto řetězci není uvedeno posvěcení?

Pokud jde o řetězec či sled, který vede od předzvědění k oslavení, kde je zde „posvěcení"? „Posvěcení" je námětem šesté kapitoly Římanům. Připomeňme si 22. verš: „Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je život věčný." Posvěcení je tedy postupný proces, kdy rosteme ve svatosti, což vede k věčnému životu.

Proč tedy posvěcení není uvedeno ve výčtu v Římanům 8:29-30? Pavel v tomto řetězci uvádí pět jednotlivých článků: Ty, které 1) předem poznal, také předem určil; a které 2) předem určil, ty také povolal; a které 3) povolal, ty také ospravedlnil, a které 4) ospravedlnil, ty také 5) oslavil. Proč Pavel neřekl, že ty, které ospravedlnil, ty také posvětil; a které posvětil, ty také oslavil?

Záleží na tom proto, že někdo by mohl říci: „Vzhledem k tomu, že to není uvedeno v tomto řetězci, pak to buď není důležité pro nebe jako to ostatní, nebo to není dílo Boží v tom smyslu, jako ty ostatní zmíněné skutečnosti. Oba takové závěry by byly osudnou chybou. Posvěcení je pro nebe důležité. Proto Římanům 6:22 uvádí, že výsledkem posvěcení je věčný život! (Viz Židům 12:14; Galaťanům 5:21; 1. Korinťanům 6:9). Vysoká důležitost je vidět v tom, že se jedná o dílo Boží v nás, takže na posvěcení nejsme závislí na sobě. V otázce posvěcení jsme naopak zoufale závislí na Bohu.

Pavel například ve Filipanům 1:6 uvádí: „Jsem si jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše." A Filipanům 2:12b-13: „S bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle." A v 1. Korinťanům 15:10: „Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní - nikoli já, nýbrž Boží milost, která byla se mnou."

Posvěcení je tedy nezbytné a jedná se o dílo Boží. Proč tedy není zmíněno mezi ospravedlněním a oslavením? Domnívám se, že podle Pavla je posvěcení zahrnuto v oslavení. Takže Pavel posvěcení v podstatě do tohoto řetězce zahrnuje. Proč si to myslím? Jaký je k tomu biblický důvod?

Důvodem je 2. Korinťanům 3:18. Pavel zde popisuje, jak jsme přetvářeni k obrazu Krista - tedy jak jsme posvěcováni. Děje se to tím, že máme pohled upřený na Krista - tedy náš duchovní zrak, o němž jsme mluvili již dříve (viz celý kontext). Pavel říká: „A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha."

V tomto verši je pro nás významný onen výraz „sláva". Naše postupné přetváření k obrazu Krista, je podle Pavla postupná změna „od slávy k slávě". A podle Pavla to pochází od Pána. Jedná se tedy ve své podstatě o Pánovo dílo. Oslavení tedy podle Pavla není pouze konečná přeměna na konci věku při vzkříšení, až obdržíme naše nová těla; jedná se také o proces, kdy se k tomuto cíli morálně a duchovně přibližujeme.

Když tedy Pavel v Římanům 8:30 uvádí, „které ospravedlnil, ty také oslavil", měl na mysli, že Bůh činí věci tak, aby zajistil, že ty, které ospravedlnil, budou postupovat od jedné úrovně slávy k další (posvěcení) a nakonec dosáhnou dokonalosti, a to s novými a slavnými těly, podobnými Kristu (Židům 12:23, Filipanům 3:21). Takže vaše postupné posvěcování - tedy že se postupně budete stávat podobnými Ježíši - je jistotou a je pevně naplánováno a prováděno Bohem, stejně jako vaše vyvolení a předurčení a povolání a ospravedlnění i konečná sláva.

Proč je cílem, aby Kristus „byl prvorozený mezi mnoha bratřími"?

A přirozeně se dostáváme k poslední otázce. Podle 29. verše je cílem našeho předurčení, abychom byli připodobněni obrazu Krista. Posvěcení je tedy i ve 29. verši. „Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna." Vaše svatost, posvěcení, abyste byli stále více podobni Kristu je od věčnosti Božím cílem pro váš život. Předurčení znamená: Předurčen být jako Ježíš. Tomu byste měli být oddáni. Modlete a studujte a bojujte a namáhejte se a snášejte utrpení a projevujte důvěru, abyste byli jako Ježíš.

Otázkou tedy je, proč Pavel dále uvádí: „aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími"? Odpověď nacházíme v Kolosanům 1:18: „On je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený (prototokos, týž výraz jako V Římanům 8:29) z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo." Kristus zemřel a vstal z mrtvých jako prvorozený mezi mnoha „sourozenci", aby jej ostatní viděli a těšili se z něj jako z toho, kdo je přední, mimořádný, slavný a velký.

Jinými slovy, náš úděl být jako Kristus se týká toho, že máme být připraveni vidět jeho nadřazené postavení a těšit se z něj. Abychom jej znali a viděli jej a milovali jej a obdivovali jej a považovali jej za vše, musíme mít jeho charakter a podobu. Když Pavel dodává, „aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími," jasně tím sděluje, že Kristus je neustále a vždy zcela svrchovaný a že my musíme být svatí, abychom byli s ním a těšili se z něj navždy.

Vyzkoušejte se

Jak snadno bychom bez těchto závěrečných slov ve 29. verši mohli sklouznout do sebestředného pohledu na posvěcení, kdy by naším hlavním cílem bylo podobat se Kristu. I to je pochopitelně naším cílem. Ale nemůže to být naším hlavním cílem. Hlavním cílem je totiž vyvýšení Krista. Proto bude dobré na závěr podrobit sebe sama určitému testu. Usiluješ o oslavení sebe sama, anebo o oslavení Krista? Podívejme se na některé rysy Krista, o něž bychom mohli usilovat.

  • Chci být silný jako Kristus, aby lidé obdivovali mou sílu - anebo abych mohl porážet jakéhokoli protivníka, který by mě lákal spokojit se ve svém obdivu s čímkoli menším než s tím, že bych obdivoval tu nejsilnější osobnost v celém vesmíru, tedy Krista?
  • Chci být moudrý jako Kristus, aby lidé obdivovali mou moudrost a inteligenci - anebo abych neustále rozpoznával a obdivoval Krista jako toho, kdo je vskutku tím nejmoudřejším?
  • Chci být svatý jako Kristus, aby lidé obdivovali mou svatost - anebo abych byl oproštěn ode všech nesvatých překážek, které by mi bránily vidět a obdivovat Kristovu svatost?
  • Chci být milující jako Kristus, aby mě lidé obdivovali jako milujícího člověka - anebo abych se těšil z toho, že lidem kolem sebe budu předávat, a to i v utrpení, všeobjímající lásku Kristovu?

Vše v těchto verších, veškeré Boží dílo - vyvolení, předurčení, povolání, ospravedlnění, posvěcení i přivedení do konečné slávy - Bůh ustanovil nikoli proto, aby nám ukázal naši důležitost, ale aby nás osvobodil a uzpůsobil k tomu, abychom s radostí za to naprosto největší ve svém životě považovali Krista.

Proto vás vybízím: Celou svou myslí a celým svým srdcem se zaměřte na slávu Krista, abyste byli od slávy ke slávě přetvářeni k jeho obrazu, abyste se plně těšili z toho, k čemu jste byli stvořeni - abyste za to naprosto největší ve svém životě považovali Krista.

 

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

Překlad: Jan Janča, 2011

©2014 Desiring God Foundation. Used by Permission.

Permissions: You are permitted and encouraged to reproduce and distribute this material in its entirety or in unaltered excerpts, as long as you do not charge a fee. For Internet posting, please use only unaltered excerpts (not the content in its entirety) and provide a hyperlink to this page. Any exceptions to the above must be approved by Desiring God.

Please include the following statement on any distributed copy: By John Piper. ©2014 Desiring God Foundation. Website: desiringGod.org