Bůh nás upevňuje evangeliem

Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia a zvěsti o Ježíši Kristu, podle zjevení tajemství, které bylo po časy věků zamlčeno, 26 nyní však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma podle nařízení věčného Boha oznámeno všem národům k poslušnosti víry – 27 jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Dnes se zaměříme na poslední odstavec nejvýznamnějšího dopisu, který kdy byl napsán, Pavlova dopisu Římanům. Přinejmenším někteří z vás si budou klást otázku: Tak to už jsme na konci knihy Římanům? Když jsme 26. dubna 1998, tedy před sedmi a půl rokem, s touto knihou začínali, většina z vás zde ani nebyla. Mnozí z vás si datujete a pamatujete příchod do našeho sboru podle kapitoly dopisu Římanům, která se v té době právě probírala. A nyní jsme v závěru tohoto dopisu. Aby nevzniklo žádné zbytečné napětí a abychom se mohli vnitřně připravit na přechod k dalšímu tématu, předložím vám náš plán.

Pozvolné, postupné přistání během adventu

V tomto posledním odstavci (Římanům 16:25-27) je shrnuto mnoho zásadních námětů tohoto dopisu, takže jej můžeme dobře využít pro jakési pozvolné, postupné přistání. Náš sedmiletý společný let tedy neskončí žádným náhlým pádem. Náš velký letoun nespadne z nebe jako nějaké malé letadélko. Mým plánem je věnovat těmto třem veršům pět týdnů, čímž bychom dopis Římanům dokončili v neděli 24. prosince, tedy těsně ke štědrému večeru – což by mohlo být velmi vhodné zakončení. Modlete se, prosím, spolu se mnou, aby si Bůh tyto adventní neděle (které začnou příští týden) mocně použil k tomu, aby byl vyvyšován Kristus a aby další lidé byli přivedeni k víře a budováni na Kristu.

Doxologie obracejí pozornost na Boží slávu

Poslední tři verše dopisu Římanům jsou psány ve formě, které se obvykle říká doxologie. Výraz doxologie pochází z řeckého doxa – což znamená chvála, a logos – což znamená slovo. Doxologie je tedy slovo, které připisuje chválu Bohu. Za novozákonními doxologiemi je přesvědčení, že vše existuje a děje se proto, aby se veškerá pozornost obracela na Boží slávu. Proto se doxologie obvykle vyskytují v závěrečných a vrcholných momentech kázání či dopisu. Přidávám se tímto k apoštolu Pavlovi, abych vším, co budu říkat, obracel veškerou pozornost na Boží slávu.

Pavel tedy svou doxologii začíná ve 25. verši („Tomu …“), přičemž již má na mysli závěrečná slova své doxologie, jíž bude připisovat slávu Bohu, ale prostě svou chválu nemůže jen tak rychle ukončit a stručně napsat něco jako „Tomu buď sláva“. Za své úvodní slovo vkládá další a další výroky o Bohu, Otci a o jeho evangeliu, jemuž věnoval již šestnáct kapitol. A teprve ve 27. verši celou svou doxologii uzavírá. Když si tedy spojíme začátek 25. verše s koncem 27. verše dostaneme následující zhuštěnou podobu: „Tomu … jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Není to jediné místo, kde Pavel použil doxologii. Vyskytuje se také v Římanům 11:36, tedy v závěru prvních jedenácti kapitol, než Pavel začne rozvíjet uplatnění toho, co dosud napsal: „Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.“ (Viz také Filipským 4:20 a Efeským 3:20-21).

A Pavel nebyl jediný, kdo rád používal doxologii. Petr v 1. Petra 4:11 napsal: „Jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen.“ Apoštol Jan ve Zjevení 1:5-6 řekl: „Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci – jemu sláva i moc na věky věků. Amen.“ A Juda, bratr našeho Pána, napsal snad nejznámější doxologii ze všech: „Nyní tomu, kdo je mocen vás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné s jásotem před svou slávu, jedinému moudrému Bohu, našemu Zachránci skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jemu buď sláva, velebnost, vláda i pravomoc před veškerým časem, i nyní, i po všechny věky věků. Amen.“ (Judův 1:24-25)

Když tedy slyšíme doxologii, mějme na mysli, že se jedná o biblickou, apoštolskou podobu promluvy pramenící z nanejvýš důležité a všezahrnující pravdy, že vše existuje proto, aby se veškerá pozornost obracela na Boží slávu.

Tím se tedy budeme zabývat posledních pět týdnů, pokud jde o dopis Římanům. Jedná se o velmi dlouhou doxologii, plnou hutných pravd o Bohu a evangeliu. Můžeme si být jisti, že Pavel v závěru svého nejdelšího dopisu jen tak nemrhá slovy. Záleží zde totiž skutečně na každém slovu. Jedná se o poslední slova určená Římanům, ale stejně tak by to mohla být jeho poslední slova určená každému z nás osobně. Doufám, že budete pozorně naslouchat a že v závěrečných týdnech tohoto roku vždy přijdete, abyste viděli všech pět úhlů této doxologie.

Bůh používá evangelium k upevnění věřících

Dnes se chci zaměřit hlavně na výrok, že Bůh svým evangeliem věřící upevňuje. Verš 25 uvádí: „Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia.“ Vše, co Pavel říká ve verších 25 a 26, se týká evangelia, které věřící upevňuje. Toto evangelium, které nás upevňuje, je ,zvěst o Ježíši Kristu‘. (v. 25b). Ježíš je samotným středobodem evangelia. Toto evangelium je „podle zjevení tajemství, které bylo po časy věků zamlčeno“ (v. 25c). Jedná se o tajemství, že pohané – národy – jsou vírou v Ježíše nyní plnoprávnými spoluobčany společně s židovskými věřícími (Efeským 3:6). Toto evangelium „však bylo [nyní] zjeveno“ (v. 26a), a přestože bylo v minulosti skryto, Pavel toto tajemství „skrze [starozákonní] prorocká Písma“ odhaluje „všem národům“ (v. 26b). A celé toto evangelium pro národy bylo „podle nařízení věčného Boha“ a je určeno „k poslušnosti víry“ (v. 26c).

Tím se vše soustředí na evangelium z 25. verše, jímž Bůh upevňuje věřící, aby skutečně vytrvali v poslušnosti víry a aby veškerou pozornost obraceli k Boží slávě.

Dnes se tedy zaměříme na následující úžasnou skutečnost: Pavel na konci svého dopisu používá doxologii, v níž uvádí, že Bůh nás může upevnit svým evangeliem. Když končí svůj chvalozpěv na Boží slávu, činí to tak, že nyní Boží sláva září ještě jasněji přitom, jak Bůh upevňuje svůj lid, tedy nás, kdo tomuto evangeliu věříme.

Bůh, který věřící upevňuje ke své slávě

Zde je nyní cosi tak úžasného, že to nechci jen tak rychle přejít, abyste to pak třeba nepřehlédli. Začnu tím, co je naprosto zřejmé, a pak přejdu ke skutečnosti, která až tak zřejmá není. Ze všech věcí, které Pavel mohl říci o Božím konání, o desítkách úchvatných Božích činů a o jeho veškerých úchvatných schopnostech, které obracejí pozornost na jeho slávu, Pavel vybírá a zdůrazňuje jedinou skutečnost: „Tomu, kdo je mocen vás upevnit … jemu buď sláva na věky věků.“ Jistěže pak dále říká, že Bůh je moudrý a že Bůh cosi po dlouhou dobu zamlčel a že cosi zjevil kvůli národům a že to vše učinil podle věčného nařízení. Jistě. Ale Pavel svou doxologii koncipuje tak, že uvedená fakta mají podpořit a vysvětlit následující hlavní skutečnost: Bůh je mocen vás upevnit. „Tomu, kdo je mocen vás upevnit … jemu buď sláva na věky věků.“

To je tedy zřejmé. Ale následující skutečnost není až tak zřejmá, dokud nás na ni někdo neupozorní. Mnozí králové během historie a mnozí soudobí diktátoři usilují o slávu. Chtějí být známí jako silní, bohatí a moudří. A jak se to snaží zajistit? Tím, že své poddané udržují ve slabosti, chudobě a nevědomosti. Vzdělaní lidé jsou pro diktátora hrozbou. Prosperující střední třída je pro diktátora rovněž hrozbou. Silní lidé sílu diktátora ohrožují. Co tedy diktátor udělá? Zajišťuje si moc tím, že své poddané udržuje ve slabosti. Získává si slávu tím, že šlape po zádech lidí, které si podrobil. Stačí se podívat například na režim Islama Karimova v Uzbekistánu. A mohli bychom uvést řadu dalších – malých králů, kteří udržují své poddané ve slabosti, jen aby mohli být silní a bohatí.

Boží sláva v síle evangelia

Způsob, jakým Pavel obrací pozornost na Boží slávu, je však zcela opačný. Pokud by vůbec nějaký král mohl mít právo ukazovat svou slávu tím, že by šlapal po zádech vzpurného lidu, musel by to být Bůh. Ale co dělá Bůh? Projevuje svou slávu tím, že svůj lid upevňuje, posiluje! „Tomu, kdo je mocen vás upevnit … jemu buď sláva na věky věků.“ Bůh vyvyšuje svou slávu tím, že nás upevňuje a posiluje svým evangeliem. Bůh se naprosto necítí ohrožen, pokud jsme silní a pevní. Naopak! Čím jsme pevnější a silnější ve víře, naději a lásce skrze evangelium Ježíše Krista, tím více je Bůh vyvýšen. Bůh si nezajišťuje své silné postavení tím, že by svůj lid držel ve slabosti. Vyvyšuje slávu své síly tím, že svůj lid upevňuje, posiluje. „Tomu, kdo je mocen vás upevnit … jemu buď sláva.“

Když tedy Pavel uvádí, že konečným cílem evangelia je Boží sláva – když svůj největší dopis uzavírá tím, že obrací pozornost na naprostou vyvýšenost Boží slávy – není to vůbec špatná zpráva pro nás samotné. Pokud ovšem nehledáme slávu sami pro sebe. Proč to pro nás není špatná zpráva? Protože Bůh obrací pozornost ke své slávě tím, že upevňuje a posiluje svůj lid, přestože si to nezasloužíme. Čím je Boží sláva větší, tím více je prostředků k posilnění nás samotných. Čím rozmanitější a úžasnější je Boží sláva, tím rozmanitější a úžasnější je zdroj naší síly. „Tomu, kdo je mocen vás upevnit … jemu buď sláva na věky věků.“

Síla v evangeliu

Jakou sílu nám podle Pavla může Bůh dát? Bůh nám může dát sílu k čemukoli. „Ve svém Bohu hradby překonám!“ (Žalm 18:30) Zde má ovšem Pavel na mysli stejnou sílu, o níž mluvil v Římanům 1:11-12: „Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil (stērikthēnai, stejný výraz jako v Řím. 16:25), to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.“ Podstatou této síly je tedy víra v Ježíše Krista.

Síla evangelia – pro ženy

Nejedná se o sílu, kterou zná či dává svět. Ženy a dívky, co vás napadne při výrazu silná žena? Anebo vy nejmenší dívenky, o čem sníte, když si představujete, že jednou budete silnou ženou? Je důležité v tom mít jasno, protože Bůh chce, abyste byly silné. Ale přitom Bible i vaše životní zkušenosti vám ukazují, že v určitém slova smyslu jste slabší nádobou ( 1. Petrův 3:7) – 95% dospělých mužů na světě jsou tělesně silnější než 95% dospělých žen. Když si představujete, že jednou budete silnou ženou, o čem byste měli snít?

Ve světě se dozvíte, že sílu můžete získat třemi způsoby: Za prvé, že budete sexy, budete se sexy oblékat a sexy jednat, protože muži jsou takoví hejlové, že právě tímto způsobem nad nimi údajně získáte moc. Za druhé, že budete asertivní, průbojné, smělé a že budete vystupovat se sebedůvěrou. A za třetí, že na vše půjdete chytře, od lesa a budete pěstovat vhodné kontakty, abyste si získaly pozici, kde budete mít moc. Ale nic z toho není ona síla, o níž mluví Pavel, když říká. „Tomu, kdo je mocen vás upevnit…“

Pavel má na mysli vnitřní sílu, kterou Petr doporučuje ženám v 1. Petra 3:6, kde jim říká, aby byly jako Sára a další svaté ženy ze starých dob: „Jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.“ A také má na mysli sílu, o níž se mluví v Přísloví 31:25, kde se uvádí: „Síla a krása jsou jejím oděvem, s úsměvem vyhlíží další den.“

Jinými slovy, ženy a dívky, ve svých snech si každá z vás směle představujte, jakou jistotu máte v Bohu a v tom, kým jste v Bohu jakožto dcera krále celého vesmíru, a také si představujte, co pro vás Bůh vykonal a co vám zaslíbil a čím pro vás je v Ježíši Kristu – že se kromě Boha nebudete bát nikoho a že se budete jen smát všemu, co přijde, ať to bude cokoli. Sexuální přitažlivost pomine, to vám mohu zaručit. A pokud získáte nějakého muže jen kvůli své přitažlivosti, nebude to muž, který za to bude skutečně stát. Asertivitou si jen odcizíte lidi kolem sebe. A síně slávy jsou jako polní tráva: Přežene se přes ni vítr, a je ta tam. Ale síla, kterou Bůh dává skrze evangelium, zůstává navždy: „Tomu, kdo je mocen vás upevnit … jemu buď sláva na věky věků.“

Síla evangelia – pro muže

A co vy, muži a chlapci? O čem sníte, v čem jste ve svých snech silní? Vidíte se ve svém snu jako nejlepší hráč nějakého sportu? Nebo jako nejprozíravější burzovní makléř s horou peněz? Nebo jako někdo s věhlasným akademickým titulem, kdo čte prestižní noviny a časopisy, důležitě sleduje politické debaty a během rozhovorů se šikovně zmiňuje o svých vlivných známostech?

Nic takového. Jen pošetilec bude usilovat o pomíjivou moc. Jen pošetilec chce moc, která selže právě, když ji bude potřebovat nejvíce. Ukážu vám moc, kterou vám může dát Bůh skrze evangelium. Jedná se o moc vést manželku a rodinu v uctívání; moc říkat jednoduchou pravdu, když všude kolem vás je to jen samá elita složitých světských vzdělanců; moc stát si za svým a říci jasné ne hříšnému jednání, i když vás všichni ostatní považují za hlupáka a slabocha; moc pokračovat ve své věci a kvůli právu, milosrdenství a pravdě jít dál, navzdory všem překážkám, i když máte pocit, že už nemáte žádnou motivaci.

Síla evangelia – pro všechny

Bůh je schopen posílit a upevnit každého z nás – muže i ženy – a to takovou vnitřní silou skrze víru v Krista, kdy i na kolečkovém křesle budeme nesrovnatelně silnější než deset tisíc mravních slabochů, kteří se na dvou zdravých nohách nechají nekontrolovaně unášet proudem moderní kultury. Chceme takovou sílu, která bude při nás i ve chvíli, kdy budeme třeba zcela ochrnuti a budeme moci odpovídat na otázky jenom pohybem svých očních víček. A dobře víme, odkud taková síla pochází: „Tomu, kdo je mocen vás upevnit … jemu buď sláva na věky věků.“

Evangelium potřebujeme stále

A uvedu ještě jednu zásadní skutečnost, kterou jsme se zabývali po celých sedm let našeho rozboru dopisu Římanům a kterou se budeme zabývat ještě ve čtyřech dalších kázáních a kterou se, jak doufám a o což se modlím, budeme zabývat v každém kázání, dokud Ježíš nepřijde – Bůh nás posiluje, upevňuje skrze evangelium: „Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia.“

Podstatou evangelia je skutečnost, že Ježíš Kristus, ten spravedlivý, zemřel za naše hříchy a opět vstal jako věčný vítěz nad všemi svými nepřáteli, takže proto ty, kdo v něj skládají svou důvěru, teď již není žádné odsouzení, ale jen věčná radost. Nikdy nevyrosteme natolik, abychom evangelium již nepotřebovali. Není to tak, že křesťanský život začneme na evangeliu, ale později přejdeme na něco jiného, co nám dodá větší sílu. Bůh nás posiluje, upevňuje evangeliem až do dne, než zemřeme.

Síla evangelia nad rakovinou

Na závěr vše ještě doložím jednou situací ze svého vlastního života – přičemž jsem si ale dobře vědom, že mnozí z vás by mohli uvést závažnější příběhy než já sám, protože vaše síla byla vyzkoušena mnohem hlouběji. Jenom připomenu, co pro mě Bůh učinil letos v únoru (2007; pozn. překl.), když mi byla stanovena předběžná diagnóza, že mám rakovinu. Bůh mě posílil evangeliem. Možná si vzpomenete přesně na verše, které použil. Byly pro mě velmi důležité. První dopis Tesalonickým 5:9-10: „Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom my, ať bdíme nebo spíme, žili spolu s ním.“

Až tedy přijde finální diagnóza, vše ve mně se upírá k jasné naději, a proto řeknu: „Tomu, kdo je mocen mě upevnit podle svého evangelia … jemu buď sláva na věky věků skrze Ježíše Krista! Amen.“

Náš Bůh během dějin koná vše, aby porazil hřích, Satana, peklo a smrt. Koná to skrze evangelium Ježíše Krista. Chovejte toto evangelium jako největší poklad svého života. A Bůh vyvýší svou slávu tím, že vás učiní pevnými a silnými.

 

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

©2014 Desiring God Foundation. Used by Permission.

Permissions: You are permitted and encouraged to reproduce and distribute this material in its entirety or in unaltered excerpts, as long as you do not charge a fee. For Internet posting, please use only unaltered excerpts (not the content in its entirety) and provide a hyperlink to this page. Any exceptions to the above must be approved by Desiring God.

Please include the following statement on any distributed copy: By John Piper. ©2014 Desiring God Foundation. Website: desiringGod.org