Nadějné rodičovství i v těch nejhorších časech

Běda mi, protože se mi vede jako po sklizni letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím. 2 Vymizel věrný ze země, přímý mezi lidmi není. Všichni číhají, aby prolévali krev, jeden druhého loví se sítí. 3 Na zlo používají své ruce správně: Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují. 4 Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den tvých strážných, přišlo tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek. 5 Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, střež vchod svých úst. 6 Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchýni; nepřáteli člověka jsou lidé z jeho vlastní rodiny. 7 Já však budu vyhlížet k Hospodinu, naději budu mít v Bohu, který mě zachraňuje. Můj Bůh mě vyslyší.

8 Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem. 9 Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud se mě nezastane a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost. 10 Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.

11 Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice. 12 V onen den k tobě přijdou z Asýrie až po Egypt, z Egypta až po řeku Eufrat, od moře k moři a od hory k hoře. 13 Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.

14 Pas svůj lid svou holí, ovce svého dědictví, přebývající o samotě v lese uprostřed ovocného sadu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů.

15 Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ukaž nám obdivuhodné činy. 16 Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou. 17 Ať lížou prach jako had, jako ti, co se plazí po zemi; ať vyjdou s třesením ze svých pevností k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe. 18 Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství. 19 Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře. 20 Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.

Dnes uzavíráme řadu kázání na téma duchovního rodičovství. Pro toto poslední kázání jsem si zvolil námět „Nadějné rodičovství i v těch nejhorších časech“. Přivádět děti na svět a vychovávat je není snadné v žádné době. Ze 3. kapitoly Genesis vidíme, že jakmile vstoupil hřích do světa, ztížilo se tím i rodičovství. Hospodin řekl Evě: „Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti“ (Genesis 3:16). A jakmile spolu s Adamem vychovali své první dva syny, jeden z nich zabil svého bratra.

Jediná možnost, jak být svobodný

Z tohoto příběhu je zřejmé, že ve světě je nyní hřích – a tento hřích je v každém rodiči i v každém dítěti. Hřích ničí lidi, ničí i rodiny. Hlavním problémem tohoto světa je moc hříchu. A jeho účinek je rozsáhlý. Jedná se o defekt, zkaženost lidské duše. Nejedná se o řadu špatných rozhodnutí. Hřích je mocnou porobou, která ničí lidskou svobodu.

Jedinou možností, jak být svobodný – ať pro rodiče nebo dítě – je narodit se znovu z Ducha Božího; přijmout Ježíše Krista jako svého Spasitele; dostat od Stvořitele vesmíru odpuštění hříchu; a obdržet Ducha svatého jako jedinou moc, která vítězí nad mocí hříchu. To je tedy jediná naděje pro tento svět, pro rodiče i pro děti. A platí to v naprosto každé době.

Nesnadné časy pro rodičovství

Neexistuje tedy žádná snadná doba, kdy by bylo nejlepší přivádět na svět děti a vychovávat je k pokoře, lásce, spravedlnosti, tvořivosti, k tomu, aby z dětí byli dospělí, kteří budou velebit Krista. Žádné snadné časy neexistují. Ale v určité době je to těžší než jindy, což může záležet na vašich osobních okolnostech nebo na okolnostech ve společnosti.

Mou touhou je pomoci vám, abyste i za těch nejhorších okolností byli jako rodiče úspěšní. A mám na mysli ty nejhorší okolnosti jak doma, tak i ve společnosti. Vše, co zde uslyšíte, se ale vztahuje i na ty, kdo rodiči nejsou, protože v každé době potřebuje každý člověk žít s nadějí – jen možná naději potřebuje z jiného důvodu.

Prorok Micheáš

Židovský prorok Micheáš kázal ve dnech judských králů Jótama, Achaza a Chizkijáše (Micheáš 1:1), tedy přibližně mezi roky 750 až 687 př. n. l. Nejpřímočařejší vyjádření o jeho poslání je uvedeno u Micheáše 3:8:

Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti, abych oznámil Jákobovi jeho přestoupení a Izraeli jeho hřích.

Vyhlášení soudu a milosrdenství

Bůh vysílal proroky, aby k lidu mluvili o jejich hříchu. A spolu s hříchem vyhlašovali soud a také milosrdenství. Tak je to v celé Bibli: Soud a milosrdenství. Soud a milosrdenství. Bůh je svatý a spravedlivý a sesílá na hříšné lidi svůj soud. Bůh je ale také milosrdný, trpělivý a soucitný a hříšné lidi ze svého soudu vysvobozuje. Micheáš to dává jasně na vědomí u Micheáše 4:10.

Svíjej se bolestí a křič jako rodička, dcero sijónská, neboť nyní vyjdeš z města, budeš přebývat na poli a přijdeš až do Babylona. Tam budeš zachráněna, tam tě Hospodin vykoupí z ruky tvých nepřátel.

Hospodin se chystá lid vykázat do Babylona. A pak se chystá je díky svému milosrdenství přivést zpět.

Přichází trest

V 7. kapitole Micheáš mluví o rodičovství v těch nejhorších časech – a to jak doma, tak i ve společnosti. V 1. verši uvádí: „Běda mi, protože se mi vede jako po sklizni letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím.“ Může mít na mysli nedostatek potravy, ale spíše zde obrazně popisuje, že nemá žádné zbožné přátele. Ve verších 2-3 totiž dále uvádí: „Vymizel věrný ze země, přímý mezi lidmi není. Všichni číhají, aby prolévali krev, jeden druhého loví se sítí. Na zlo používají své ruce správně: Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují.“ Vedoucí představitelé jsou zkorumpovaní. „Překrucují“ záležitosti, aby mohli páchat co nejvíce zla.

Ve 4. verši se uvádí: „Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot.“ Pokud se k nim Micheáš snaží přiblížit, bodají ho jako trní. „Nastal den tvých strážných, přišlo tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek.“ Nastal den pro strážné, kteří mají vyhlížet po nepříteli – tento den se blíží. Přichází trest.

I manželka a děti

Micheáš nyní přechází od všeobecné společnosti k rodině. V 5. verši říká: „Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, střež vchod svých úst.“ Jinými slovy, hřích, nepoctivost a podvod jsou tak rozsáhlé, že si člověk musí dávat pozor, aby nebyl podveden dokonce i svou manželkou – „tou, která leží ve tvém klíně“.

Prorok se nyní v 6. verši obrací k dětem: „Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchýni; nepřáteli člověka jsou lidé z jeho vlastní rodiny.“ V tomto obraze je uvedeno pět osob. Otec a matka, syna a dcera, a nakonec snacha. Syn je tedy ženatý. Micheáš již uváděl, jak nejistý je vztah mezi manželem a manželkou („před tou, která leží ve tvém klíně, střež vchod svých úst“). A nyní říká, že syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchýni. Podle Micheáše jsou nepřáteli člověka lidé z jeho vlastní rodiny. Konkrétně jsou zde takto označeni synové. Dcery patrně projevují své nepřátelství vůči manželce.

Je to srdceryvný popis. A někteří možná žijete v podobné situaci. To jsou pak skutečné těžké časy. Společnost je zkažená, manželství a rodina jsou v krizi. Takový obrázek je tedy vykreslen v 7. kapitole Micheáše. Někteří z vás možná právě prožíváte totéž. A pro další může něco podobného nastat již zítra.

Působí to Ježíš?

Než se zaměříme na to, v co Micheáš vkládá v dané situaci naději, podívejme se, jak se na tento obraz rodiny v 6. verši dívá Ježíš. Nalistujme si Matouše 10:34–36. Ježíš zde mluví o svém příchodu: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. [A nyní používá Micheáše 7:6.] Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti‘.“

Je zde uvedeno pět stejných osob jako u Micheáše, je zde stejný popis nepřátel ve vlastní domácnosti. Ale je zde zároveň jeden naprosto zásadní rozdíl. Ježíš uvádí, že to způsobí on sám. V 35. verši Ježíš říká: „Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci‘.“ Ježíš tím samozřejmě nemá na mysli, že má radost z rozpadu rodiny. Má na mysli skutečnost, že jeho radikální výzva k učednictví může vést k narušení vztahů. Jeden člověk uvěří, druhý neuvěří. Otec se stane Kristovým následovníkem, ale syn nikoli. Syn se stane Kristovým následovníkem, ale otec nikoli. Dcera se stane Kristovou následovnicí, ale matka ne.

Proč je zde Ježíš?

Proč si do této scény začleňujeme Ježíše? Za prvé, abychom si ukázali, že rozpad rodiny v době Micheáše nemusel být nutně zapříčiněn pouze zkažeností. Svou roli mohla sehrát i spravedlnost v rodině. Vše mohlo jít hladce až do chvíle, než někdo začal brát vážně Boha, jeho smlouvu a jeho slovo. A pak začala přicházet obvinění. „To si myslíš, že jsi s tím svým náboženstvím nějak lepší? Dosud bylo vše v pořádku, ale teď si najednou myslíš, že bychom se měli začít napravovat?“

A za druhé si uvádíme, jakým způsobem tento text použil Ježíš, abychom si ukázali, že na Micheášově době nebylo nic až tak unikátního. Taková situace byla v 8. století př. n. l., v prvním století n. l. a podobnou situaci vidíme i dnes. A jsou to ty nejhorší časy - pokud ne zrovna pro vás, pak pro někoho jiného.

Co nám tedy Micheáš může říci o tom, jak být rodiči i v těch nejhorších časech, a přitom si zachovat naději?

Micheáš nám poukazuje na zdrcenost a smělost

Micheáš se dle mého názoru popisuje jako otec a zástupce izraelského lidu - a přitom dává najevo svou zdrcenost a smělost. A to je také podstata toho, co vám chci říci o rodičovství v těch nejhorších časech. Je třeba dávat najevo svou zdrcenost, ale zároveň i smělost. Je tedy třeba vědět, co je „zdrcenost“ a co je „smělost“. Na jakém základě může zdrcený člověk projevovat smělost? Odpověď na tyto dvě otázky dostáváme ve verších 7–9.

Pozor na sebespravedlnost

Micheáš v 6. verši uvádí: „Nepřáteli člověka jsou lidé z jeho vlastní rodiny.“ A pak v 7. verši pokračuje: „Já však budu vyhlížet k Hospodinu, naději budu mít v Bohu, který mě zachraňuje. Můj Bůh mě vyslyší.“ V těch nejhorších časech je tedy třeba vyhlížet k Hospodinu. Možná jsme už zkoušeli vyhlížet jinam, ale bez výsledku. Chtěli jsme mít pěknou rodinu. Možná jsme si mysleli, že své děti nějak zvládneme. Možná jsme si říkali, že, když si pořídíme ty správné příručky, dosáhneme v rodině vzájemné důvěry, úcty a náklonnosti. A nyní vyhlížíme k Hospodinu.

Ale je třeba se mít na pozoru. Vyhlíží Micheáš k Hospodinu tak, že by se považoval za spravedlivého? To by se přece mohlo stát. Říká tedy něco jako: „Udělal jsem všechno správně - tak, jak si má počínat správný otec. Jestliže tato rodina není v pořádku, jsem z toho zdrcen, ale problémy zde nejsou kvůli mně – máme je kvůli nim.“ Projevuje Micheáš tento postoj? Rozhodně ne. A doufám, že to nebudeme dělat ani my.

Jsme si vědomi hříchu proti sobě, ale i svého vlastního hříchu

Poslechněme si, co Micheáš říká v 8. a 9. verši. Všímejme si jeho smělosti, ale i jeho zdrcenosti. Proč je tak zdrcen?

„Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem. Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud se mě nezastane a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.“

Nepřehlédněme začátek 9. verše: „Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv.“ Je to velmi důležité pro manžele, manželky a rodiče právě proto, že to uvádí Micheáš, který musel snášet hřích proti sobě. V 8. verši říká své nepřítelkyni (patrně své manželce): „Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně.“ A uprostřed 9. verše uvádí, že ponese Hospodinův hněv, dokud Bůh neurovná jeho spor a nezjedná mu právo. „Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.“

Jinými slovy, Micheáš ví, že se jedná o hřích proti němu samotnému. Ví, že některá z obvinění jsou mylná. Ví, že Bůh je na jeho straně, a ne proti němu. Bůh jej vyvede z temnoty, na světlo, ospravedlní jej. V této své důvěře Micheáš vystupuje naprosto neohroženě, směle. A přesto Hospodinův hněv a svou temnotu nakonec přičítá svému vlastnímu hříchu. „Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv.“

Proč je tak zdrcen?

Věnujme se nyní otázce, proč je Micheáš tak zdrcen? Nikoli hlavně proto, že proti němu druzí hřeší, ale že hřeší on sám. Máme-li si tedy jako rodiče zachovat naději i v těch nejhorších časech, je třeba projevovat zdrcenost a zároveň smělost. Zdrcenost se týká především mého vlastního hříchu, nikoli hříchů, jichž se druzí dopustili proti mně. Jedná se tedy o velký boj. Najdeme s Boží pomocí tu pokoru, která nám umožní vidět právě takto svou rodinu i sami sebe?

Jak může projevovat takovou smělost?

A druhá otázka zní: Jak může Micheáš projevovat takovou smělost, jestliže zhřešil? Jak může mluvit takovým způsobem, když si je natolik vědom svého hříchu? Odkud pochází taková smělost? „Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu… dokud se mě [Bůh] nezastane a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.“

Odpověď dostáváme na konci této kapitoly. A jedná se o odpověď, která je naprosto zásadní, a nejen v této knize, ale i v celé Bibli – což je vidět ze skutečnosti, že je uvedena na závěr této knihy a že je na ni kladen velký důraz. Podívejme se do 18. a 19. verše:

„Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství. Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.“

Micheáš je sice zdrcen, ale zároveň projevuje smělost – protože zná Boha. Ví, co je na Bohu tak úžasné a jedinečné. „Kdo je Bůh jako ty?“ To znamená: Není žádný Bůh jako ty. Tvé cesty jsou vyšší než naše cesty. Tvé cesty jsou nad všemi bohy tohoto světa. A co je na tobě jedinečné? Snímáš vinu a promíjíš přestoupení svého lidu. V tom je tedy tak jedinečný Bůh Bible – a není žádný jiný Bůh.

Hloubka Božího odpuštění

Jak si tedy máme jako rodiče zachovat naději i v těch nejhorších dobách? Jak máme postupovat s nadějí, když je naše rodina rozdělena? Je třeba vzhlížet k Hospodinu. Je třeba k němu volat (7. verš). A je třeba k němu volat s dvojím hlubokým přesvědčením. Za prvé je třeba dávat jasně najevo, že jsem hříšník a že si od Boha nemohu naprosto nic zasloužit. Nejsme přece jako rodiče dokonalí. Hřešíme – a nemůžeme si naivně namlouvat, že to tak není. A zároveň víme, že druzí hřeší proti nám. Ale vše v nás se chce zaměřovat právě na to, jak druzí hřeší proti nám. Jedině Duch svatý nám může pomoci, abychom viděli svou vlastní vinu. To je tedy to první hluboké přesvědčení.

Za druhé jsme přesvědčeni o tom, že není žádný Bůh jako náš Bůh, který snímá vinu, promíjí přestoupení, zmírňuje svůj hněv a projevuje svou nepomíjející lásku. O tom jsme přesvědčeni stejně hluboce, jako o tom, že hřešíme proti svému manželskému partnerovi, proti svým dětem a že v tom všem vlastně hřešíme proti Bohu. Vidíte, jak jsou obě tyto skutečnosti naprosto zásadní – jak působí společně, jak navzájem získávají na hloubce? Pokud nepociťujete svůj hřích a vinu, nedojdete do hloubky ani v otázce Božího odpuštění. Ale platí to i naopak, což je naprosto zásadní právě v rodině: Pokud člověk nezná hloubku Božího odpuštění, nepůjde do hloubky ani v otázce svého vlastního hříchu.

Když je člověk přesvědčen o těchto dvou skutečnost, vede to k postoji, kdy je naprosto zdrcen, ale zároveň projevuje smělost. A právě takový postoj je třeba, pokud si jako rodiče chceme zachovat naději i v těch nejhorších časech. Jsme zdrceni svým hříchem, uvědomujeme si, že druzí hřeší proti nám, a projevujeme smělost, protože „kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení?“

Zdrcenost a smělost – jak je zesílena díky Ježíšovi

A u křesťanů jsou obě části tohoto postoje posíleny skutečností, že znají Ježíše Krista a co pro nás vykonal na kříži. Pro Micheáše je v 5. kapitole jeho knihy Ježíš jedinou nadějí: „Ty, Betléme efratský… z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem… Bude stát a pást své stádo v Hospodinově síle.“ (Micheáš 5:1, 3) Tento dobrý Pastýř položil svůj život za své ovce (Jan 10:11). A v tom ještě jasněji vidíme, jak obrovský je náš vlastní hřích (který si vyžadoval takové utrpení), jak obrovské je Boží odpuštění. Tím se tedy prohlubuje a zesiluje naše zdrcenost a smělost.

Pokud jako rodiče právě procházíte tím nejhorším obdobím anebo se chcete připravit na rodičovství v těch nejhorších časech anebo prostě chcete naději pro ty nejhorší časy, podívejte se na Micheáše, zahleďte se na Ježíše a projevujte tento postoj: dávejte najevo zdrcenost kvůli svému hříchu a projevujte smělost kvůli Kristu. A pak se v síle Ducha svatého zaměřte na to, že budete tím nejlepším nedokonalým rodičem, jakým můžete být – díky Pánu Ježíši.

 

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

©2014 Desiring God Foundation. Used by Permission.

Permissions: You are permitted and encouraged to reproduce and distribute this material in its entirety or in unaltered excerpts, as long as you do not charge a fee. For Internet posting, please use only unaltered excerpts (not the content in its entirety) and provide a hyperlink to this page. Any exceptions to the above must be approved by Desiring God.

Please include the following statement on any distributed copy: By John Piper. ©2014 Desiring God Foundation. Website: desiringGod.org