Spatřili jsme jeho slávu, plnou milosti a pravdy

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. 15 Jan o něm vydává svědectví. Volá: „To je ten, o němž jsem řekl: `Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.´" 16 Z jeho plnosti jsme my všichni dostali milost za milostí. 17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 18 Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl.

Hlavní myšlenku této pasáže uvidíme, když začneme od 14. verše: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy." Vraťme se k 1. verši, abychom si připomněli, kdo je označen jako Slovo. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh." (Jan 1:1). Označení Slovo se tedy vztahuje na Boha Syna.

Používám označení Syn, protože se vyskytuje i ve 14. verši: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn." Slovo je tedy Syn Boží.

Jeden Bůh, tři osoby

Označení Syn přivádí ke klopýtání muslimy i mnohé další. Někteří z nich se domnívají, že tím máme na mysli, že Bůh měl sex s Marií, a tak vznikl syn. Ale to není učení Bible. U Jana 1:1 se uvádí: „Na počátku bylo Slovo." Boží Syn tedy neměl počátek, ale na počátku zde již byl. Byl vždy, ať jdeme jakkoli zpátky, byl a je po celou věčnost. A ve 3. verši se uvádí: „Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest." (KB). To znamená, že Syn Boží nebyl stvořen. Nepatří mezi stvořené bytosti, a to v žádném slova smyslu. O Božím Synu tedy víme následující skutečnosti: 1) Je Bůh. 2) Otec je také Bůh. 3) Syn není Otec, ale byl s Otcem. 4) Syn nebyl stvořen a je věčný.

Lze uvést opravdu mnoho, pokud jde o učení ohledně trojjedinosti - tedy že Bůh existuje jako jeden Bůh ve třech osobách, jako Otec, Syn a Duch svatý. Ale prozatím si v mysli a srdci uchovejme pouze tyto skutečnosti. Syn a Otec jsou jeden Bůh, ale jsou to dvě osoby. Mají však jednu božskou podstatu. Tyto dvě osoby jsou jeden Bůh se dvěma centry vědomí.

Bůh se stal člověkem - aniž by přestal být Bohem

A 14. verš uvádí jednu z nejdůležitějších událostí v celých dějinách - Slovo, Syn, se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem. A proto se nyní dva týdny budeme zaměřovat na otázku: Jak to víme a co to pro nás znamená osobně?

„Slovo se stalo tělem." Tedy Slovo, božské Slovo, božský Syn Boží, se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem. Jak to víme? A co to pro nás znamená? Dnes si na tyto otázky odpovíme právě ze 14. verše.

Slovo přebývalo mezi námi

Prvním důvodem, proč říkáme, že božské Slovo nepřestalo být božským Slovem, když se stalo člověkem, je právě toto vyjádření ve 14. verši: „Přebývalo mezi námi." Podmětem slovesa přebývalo je Slovo. A Slovo je Bůh. Proto nejpřirozenějším vysvětlením je, že Slovo, Bůh přebýval mezi námi. Proto také anděl u Matouše 1:23 řekl: „Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel" (což znamená Bůh s námi). Slovo, Syn, nepřestal být Bohem, když se stal člověkem.

Sláva jakožto jedinečného Božího Syna

Druhým důvodem, proč tomu věříme, je hned následující vyjádření ve 14. verši: „Viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce." (KB) Čí slávu? Slávu Slova - Slova, které je Bůh. A o jakou slávu se jedná? Jedná se o „slávu jakožto jednorozeného od Otce".

Když Jan říká, že sláva vtěleného Slova je „sláva jakožto jednorozeného od Otce", má výraz jakožto znamenat, že se jedná o jakousi imitaci či napodobeninu slávy? Že se vlastně nejedná o skutečnou slávu Syna ale pouze o cosi, co jen vypadá jako (jakožto) sláva Syna? Rozhodně ne. Pokud například řeknu: „Chci ti zdarma dát jednu ze svých knih a chci ti jí dát jakožto prvnímu," určitě na to nezareagujete: „No, tak to tedy nebudu první; budu jenom něco jako první." Ale to přeci není význam onoho jakožto, když jsem řekl: „Chci ti jí dát jakožto prvnímu." Znamená to: Dám ti jí, jakožto prvnímu - protože jsem si tě vybral jako prvního a protože budeš první, komu ji dám. A když Jan říká: „Viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce," má tím na mysli: „Viděli jsme jeho slávu, a to takovou, jaká skutečně je - slávu Syna Božího."

Co to znamená pro nás?

Verše 15-18 nám dávají další důvody, abychom věřili, že Slovo se stalo tělem, aniž by přestalo být Bohem. Bude-li to Boží vůle, budeme se těmito verši zabývat další týden. Ale nyní se vzhledem ke 14. verši ptejme, co to znamená pro nás, že se Slovo stalo tělem - že Boží Syn se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem. Proč nadnáším takovou otázku? Předně proto, že na ni odpovídá náš text. Ale je zde ještě jeden důvod.

Jak pěstovat kulturu zaměřenou na vztahy

Vzpomínáte, jak jsem před několika měsíci měl několik kázání, kde jsem prosil Boha, aby si je použil tak, aby z naší církve vyrůstalakultura zaměřená na vztahy? Odvolával jsem se na Filipským 2:3-4: „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu." (EP) Jinými slovy, máme růst jako církev, abychom směřovali ven, sloužili druhým a měli na mysli jejich zájmy.

A pamatujete si, co je základem takového postoje, kdy se považujeme za sloužící, kdy se zaměřujeme na vztahy s druhými? Vysvětlují to následující verše: „Mějte v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl v podobě Boží, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe podobu otroka a stal se podobným lidem. (Filipským 2:5-7). Jinými slovy, základem naší církevní kultury zaměřené na pokoru, ducha služby a lásku je: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi - a zemřelo za nás.

Vtělení a uplatnění

Zdůrazňuji to proto, abychom si neřekli: „Tak minulý rok v létě jsme se trochu zaměřili na vztahy a nyní se zase budeme věnovat teologii." Nikoli. Jediná teologie, která za něco stojí, je teologie spojená s 2. kapitolou Filipským, což je stejná teologie, jakou vidíme v Janově evangeliu. Pomáhá nám znát Krista, hledat potěšení v Kristu a nechat se měnit Kristem kvůli lásce (Jan 13:34; 15:52) - což znamená, že se mění i naše církev, pokud jde o vztahy. To vše na nás působí tak, že více milujeme, pomáháme a sloužíme, že jsme méně pyšní, sobečtí a zaměření na sebe, že se více zajímáme o druhé.

Když tedy říkám, že 14. verš neopustíme, dokud si nepoložíme otázku, co znamená pro nás osobně, že se Slovo stalo tělem, možná slyšíte, jak mi u té otázky tluče srdce. Vždy se totiž snažím vidět, jak tato úžasná teologie může ovlivňovat náš osobní život i naše vztahy.

V Ježíšovi vidíme Boží slávu

Co tedy znamená pro nás, že se Slovo stalo tělem? Ve 14. verši čteme: „Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy." Znamená to, že v Ježíši Kristu můžeme vidět Boží slávu. A znamená to, že Boží sláva zjevená v Ježíši nás nezničí v našem hříchu. Ježíš je totiž „plný milosti a pravdy". Boží sláva v Kristu Ježíši se projevuje v jeho sklonu projevovat nám milost, aniž by Bůh činil nějaký kompromis vůči své pravdivosti a věrnosti. A tento sklon k milosti je skutečně úchvatný. Proto je v uvedeném verši výraz plný - výrazem plný je zde upřesněno slovo milost. Sláva Božího Syna je plná projevů milosti vůči nám hříšníků, aniž by docházelo ke kompromisům vůči Boží pravdě.

Plný milosti …

To je skutečně dobrá zpráva. Bůh se mohl rozhodnout stát se tělem jako soudce a vykonavatel rozsudku. A všichni bychom před ním byli shledáni jako viníci a byli bychom odsouzeni k věčnému trestu. Ale on se nestal tělem tímto způsobem. Slovo, Syn, který je Bůh, se stal tělem, aby zjevil Boží slávu, která je „plná milosti a pravdy". Slovo Boží se stalo tělem, aby vůči nám projevovalo milost. Slovo se stalo tělem, aby tato milost vůči nám byla v souladu s Boží pravdivostí. Nebude se tedy jednat o nějakou jalovou, sentimentální milost bez zásad.

Bude to spravedlivá milost, která Boha vyvýší, ale která jej také bude mnoho stát. Povede Ježíše ke smrti na kříži. Vlastně to je ten důvod, proč se stal tělem. Musel mít tělo, aby mohl zemřít. Musel být člověkem, aby místo nás zemřel jakožto Bůh a zároveň člověk (Hebrejům 2:14-15). Slovo se stalo tělem, aby byla možná smrt Ježíše Krista. Právě na kříži zazářila plnost milosti nejjasněji. Tam byla vykonána a tam byla zaplacena.

. . . a pravdy

A důvodem, proč se to vše odehrálo skrze smrt, je skutečnost, že Boží Syn je plný milosti a pravdy. Bůh je vůči nám milostivý a vůči sobě pravdivý. A proto když přichází jeho Syn, je plný milosti a pravdy. Když Kristus zemřel, Bůh jednal pravdivě vůči sobě, protože hřích byl potrestán. A když Kristus zemřel, Bůh jednal milostivě vůči nám, protože provinění nesl Kristus, a nikoli my.

„Slovo se stalo tělem" pro nás znamená, že Boží sláva se zjevila v dějinách jako nikdy předtím, tedy plností milosti a plností pravdy - a tyto skutečnosti září nejjasněji ve smrti Ježíše za hříšníky.

Jak spatřit tu krásu

Je třeba se mít na pozoru, aby třeba někdo neřekl: „Já jsem u toho všeho nebyl, takže tu slávu nemohu vidět. Nábožně založení lidé si mohou všemožně mluvit o slávě Božího Syna, který tu teď ale není, abych ho mohl vidět." Mějte se na pozoru. O slávě ve 14. verši nemůžeme smýšlet jako o pouhé vnější záři či kráse. Ježíš patrně nevynikal nějakou zvláštní tělesnou krásou. „Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili." (Izajáš 53:2).

A o slávě ve 14. verši také nemůžeme smýšlet jen jako o pouhém projevu zázraků. Vždyť někteří lidé viděli zázraky a další skutečnosti, ale neviděli přitom nic krásného nebo slavného. Naopak, chtěli Ježíše zabít (Jan 11:45-48).

Zjevená „sláva" Syna Božího, sláva Slova, sláva Ježíše Krista v jeho prvním příchodu, je především sláva duchovní a stejně se jedná i o krásu duchovní. Nejedná se o cosi, co lze vidět tělesnýma očima, ale očima srdce (Efeským 1:18). Díváme se, jakým způsobem Ježíš mluví, jedná, jak projevuje lásku a umírá, a díky milosti vidíme tu pravou božskou slávu a krásu.

Nedostižná milost dokonale spojená s pravdou

Pavel ve 2. Korintským 4:4 uvádí: „Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím." „Sláva Kristova, který je obrazem Božím" je podle Jana 1:14 „sláva, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy".

A mějme na mysli, že Pavel mluví k lidem, kteří pozemského Ježíše nikdy neviděli. A stejně i Jan mluví k lidem, kteří pozemského Ježíše nikdy neviděli - tedy k lidem, jako jsme my sami. Sláva popisovaná u Jana 1:14 a sláva popisovaná ve 2. Korintským 4:4 je sláva, kterou vidíme duchovně, když slyšíme příběh Ježíše Krista.

Není třeba vidět jej tělesně. Ježíš řekl u Jana 20:29: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." S Ježíšem se setkáváme v Janově evangeliu a dalších spisech Bible. A jakmile se s ním prostřednictvím těchto inspirovaných vyprávění a jeho vlastních slov a skutků setkáme, jeho sláva zazáří - ta pravá krása nedostižné milosti dokonale spojené s pravdou.

Nové zrození - prostřednictvím evangelia

Není náhoda, že verše 12-13 popisují nové zrození a že 14. verš popisuje, jak vidíme slávu Božího Syna. Verše 12-14 uvádějí:

Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž [se narodili] z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.

Připomeňme si 4. verš: „V něm byl život a ten život byl světlo lidí." Když je dán nový duchovní život, přijde nové světlo. Nejedná se o doslovné světlo. Jedná se o duchovní jas slávy Božího Syna, o němž se mluví ve 14. verši. Takovým způsobem pak začínáme vidět!

A jak se dostaví ten nový duchovní život? Podle 13. verše se to stane, když se narodíme nikoli z vůle muže, nýbrž z Boha. Stane se to, když se narodíme znovu. Takovým způsobem přicházíme k víře, přijmeme Krista a staneme se Božími dětmi (Jan 1:12).

Bůh v nás stvoří duchovní život evangeliem - tím, že slyšíme příběh o Ježíšově spasitelném díle a o jeho učení. Skrze evangelium se narodíme z Boha (1. Petrův 1:23-25). A takový nový duchovní život pak vidí světlo Kristovy slávy (Jan 1:4). Vidí jej okamžitě. Proto je toto světlo u Jana 8:12 nazváno „světlo života". Když je vám dán duchovní život, vidíte duchovní krásu.

Hleďte na slávu

Podle 12. verše to lze říci ještě jinak - tento nový život a nový zrak věří ve světlo a přijímá toto světlo jako pravdu a slávu Ježíše Krista, Božího Syna. A v tomto životě a světle a v tom, že v Syna věříme a přijímáme jej, dostáváme pravomoc být nazýváni Božími dětmi, jak to uvádí 12. verš. Jsme tedy Božími dětmi, protože tento život, světlo, víra a skutečnost, že jsme Syna přijali do svého života, jsou právem Božích dětí.

Proto před vámi vyvyšuji vtěleného Božího Syna:

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, aniž by přestalo být Bohem.

Hleďte na jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. Neustále v něm spatřujte veškerou slávu, jež v něm je, a budete žít. Amen.

 

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

©2014 Desiring God Foundation. Used by Permission.

Permissions: You are permitted and encouraged to reproduce and distribute this material in its entirety or in unaltered excerpts, as long as you do not charge a fee. For Internet posting, please use only unaltered excerpts (not the content in its entirety) and provide a hyperlink to this page. Any exceptions to the above must be approved by Desiring God.

Please include the following statement on any distributed copy: By John Piper. ©2014 Desiring God Foundation. Website: desiringGod.org