Fatální neposlušnost Adama a triumfální poslušnost Krista

Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. 13 Do Zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není Zákon. 14 Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; ten je předobrazem toho budoucího. 15 Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista. 16 A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění. 17 Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista. 18 A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu. 19 Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými. 20 Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost, 21 aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Ježíš je svrchovaný

Jedním z cílů této řady kázaní je vštípit si do mysli skutečnost, že Ježíš Kristus je nejdůležitější osobou ve vesmíru - ne důležitější než Bůh Otec či Bůh Duch svatý. Je s nimi rovnocenný, pokud jde o hodnotu, krásu, moudrost, spravedlnost, lásku a moc. Ale je důležitější než všechny ostatní osoby - ať andělé, démoni, králové, velitelé, vědci, umělci, filozofové, sportovci, hudebníci či herci - ti, kteří žijí právě nyní, kdysi žili anebo budou kdy žít. Ježíš Kristus je svrchovaný.

Vše je pro Ježíše – i zlo

Cílem této řady kázaní je také ukázat si, že vše, co existuje, - a to včetně zla - je ustanoveno nekonečně svatým a nanejvýš moudrým Bohem k tomu, aby jasně zářila sláva Krista. Podle našeho rozpisu pro čtení Bible si někteří z nás tento týden četli Přísloví 16:4: „Hospodin všechno udělal pro svůj účel, i ničemu pro zlý den." Bůh to udělal svým vlastním, pro nás záhadným způsobem, kdy je zachována odpovědnost ničemné osoby a bezhříšnost Jeho vlastního srdce. Před dvěma týdny jsme viděli, že všechno je stvořeno skrze Krista a pro Krista (Kolosanům 1:16). A podle Pavla to zahrnuje „jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti", jež byly Kristem poraženy na kříži. Byly učiněny „pro zlý den". A v onom dni se projevila Kristova moc, spravedlnost, zloba i láska. Každá vzpoura proti němu dospěje dříve nebo později k záhubě.

Bůh, který skutečně existuje

Cílem této řady kázání je také upevnit si přesvědčení, že křesťanství není pouhou soustavou ideálů, vyznání a pocitů určených k naší psychické pohodě - ať by byly vytvořené Bohem či člověkem. To není křesťanství. Křesťanství vyplývá z přesvědčení, že Bůh je objektivní realita vně nás samotných. Boha nevytváříme tím, jak o něm smýšlíme. Jak uvedl Francis Schaefer, on je Bůh, který skutečně existuje. My Boha nevytváříme. Bůh vytváří nás. Nerozhodujeme, jaký Bůh bude. Zato Bůh rozhoduje, jakými budeme my. Bůh stvořil vesmír, který nese smysl, jež mu určil Bůh, nikoli smysl, jež mu přisuzujeme my sami. Pakliže vesmíru přisuzujeme jiný smysl, než mu přisuzuje Bůh, jsme pošetilí. A náš život bude nakonec tragický. Křesťanství není nějaká hra; a také to není nějaká terapie. Veškeré doktríny křesťanství vyplývají z toho, kdo Bůh je a co vykonal v průběhu dějin. Odpovídají zcela konkrétním faktům. Ale v křesťanství přitom jde o více než fakta. Jedná se o víru, naději a lásku. Tyto skutečnosti se ovšem nevznášejí jen tak nějak ve vzduchoprázdnu, ale jako majestátní cedry vyrůstají na skále Boží pravdy.

Proč má právě takový námět být cílem této řady kázání? Bible mě vede k hlubokému přesvědčení, že naše věčná radost, síla a svatost závisí na tom, jak pevně bude tento náhled součástí základu naší víry. Chatrný náhled vytváří chatrné křesťany. A chatrní křesťané nepřežijí dny, které jsou před námi. Vratký emocionalismus, kdy se křesťanství považuje za jednu z řady terapeutických možností, nevydrží v posledních dnech. Nepohnutelní zůstanou ti, kdo si vybudovali svůj dům na skále majestátní, objektivní pravdy, že Ježíš Kristus je původem, středobodem a cílem toho všeho.

Ježíšova sláva již byla plánována v Adamově hříchu

Dnes se chceme zaměřit na ohromující hřích prvního člověka, Adama, a na skutečnost, jak tento hřích připravil půdu pro ještě více ohromující čin Ježíš Krista proti tomuto hříchu. Nalistujme si Římanům 5:12-21. V létě roku 2000 jsme této pasáži věnovali pět týdnů. Ale dnes se budeme zaměřovat na zcela jiné skutečnosti než tehdy.

Chci se zaměřit na slávu Krista jakožto hlavní cíl, který měl Bůh na mysli, když plánoval a připustil Adamův hřích, a tedy pád celého lidstva do hříchu. Mějme na mysli, co jsme si řekli minulý týden: Cokoli Bůh připouští, připouští to z nějakého důvodu. A jeho důvody jsou vždy nekonečně moudré a mají smysl. Bůh nemusel pád připustit. Mohl mu zabránit, stejně jako mohl zabránit pádu Satana (jak jsme to viděli minulý týden). Skutečnost, že tomu nezabránil, znamená, že pro to má nějaký důvod, že to má nějaký smysl. A Bůh nedělá své plány nějak nahodile. Co je podle Boha moudré, bylo podle něj vždy moudré. A proto i Adamův hřích a s tím související pád lidstva do hříchu a utrpení Boha nepřekvapil a je součástí jeho plánu, který se klene nad tím vším, plánu zjevit plnost slávy Ježíše Krista.

Z Bible to lze snad nejjasněji ukázat - ale nyní se nebudeme zabývat podrobnostmi - z pasáží, které ukazují, že Kristovu oběť zacílenou proti hříchu, měl Bůh na mysli ještě před stvořením světa. (Více podrobností je v kázání „The Suffering of Christ and the Sovereignty of God" - „Utrpení Krista a Boží svrchovanost".) Například ve Zjevení 13:8 Jan píše o těch, „jejichž jména nebyla před založením světa zapsána v knize života toho zabitého Beránka" (ESV, angl.). Ještě před založením světa tedy existovala „kniha života tohoto zabitého Beránka". Ještě před založením světa tedy Bůh již měl v plánu, že jeho Syn bude zabit jako Beránek, aby zachránil všechny zapsané v té knize. A pokud bychom chtěli vidět, že Bible skutečně ukazuje, že utrpení a smrt Krista za hřích nebyly naplánovány po Adamově hříchu, ale ještě před ním, mohli bychom si ukázat řadu dalších pasáží (Efeským 1:4-5; 2. Timoteovi 1:9; Titovi 1:1-2; 1. Petrův 1:20). A proto není Bůh Adamovým hříchem překvapen, ale již jej učinil součástí svého plánu - plánu ukázat v průběhu dějin spásy svou úžasnou trpělivost, milost, spravedlnost i hněv a pak vše úchvatně završit zjevením majestátnosti svého Syna jakožto druhého Adama, který je v každém ohledu vyšší než první Adam.

A proto se nyní zaměříme na pasáž v Římanům 5:12-21, a budeme přitom mít na mysli, že Adamův ohromující hřích nezmařil Boží záměr vyvýšit Krista, ale naopak Božímu záměru posloužil. Na naši pasáž tedy budeme nahlížet z tohoto hlediska. Všimneme si pěti konkrétních zmínek týkajících se Krista. Jedna z nich ukazuje, jakým způsobem Pavel smýšlí o Kristu a o Adamovi. A ostatní ukazují, jak je Kristus vyšší a významnější než Adam. Dva z těchto popisů jsou tak podobné, že je spojíme a probereme je společně. Souhrnem se tedy podíváme na tři hlediska, která ukazují vyvýšenost Krista.

Ježíš – „ten, který měl přijít"

Podívejme se tedy nejprve, jak je Ježíš označen ve 14. verši, přičemž si kvůli kontextu přečteme i verše 12-13: „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. 13 Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon. 14 Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít." (EP) Ježíš je zde označen jako „ten, který měl přijít".

Verš 14 vytyčuje, jak Pavel smýšlí v další části této pasáže. Adam je „předobrazem" toho, který měl přijít; je tedy předobrazem Krista. Všimněme si té nejočividnější skutečnost: Kristus „měl přijít". Kristus byl od počátku „ten, který měl přijít". Pavel zde ukazuje, že příchod Krista není nějakým dodatečným nápadem. Pavel neuvádí, že Kristus byl koncipován coby jakási kopie Adama. Uvádí, že Adam byl předobrazem Krista. Bůh s Adamem jednal takovým způsobem, aby byl předobrazem toho, jak plánoval oslavit svého Syna. Předobraz je nástinem či předstíněním něčeho, co přijde později a bude jako onen předobraz - ale bude to významnější. Bůh tedy s Adamem jednal tak, že Adam byl předobrazem Krista.

Všimněme si nyní, v jakém momentě svého rozboru Pavel uvádí, že Adam je předobrazem Krista. Verš 14 zní: „Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít." (EP) Pavel nám sděluje, že Adam je předobrazem Krista ihned po sdělení, že i lidé hřešící jiným způsobem než Adam přesto nesou stejný trest, jaký nesl Adam. Proč Pavel uvádí, že Adam byl předobrazem Krista, právě v této chvíli?

Ježíš – naše hlava

Co Pavel právě uvedl, jde totiž k samotné podstatě toho, jak jsou si Kristus s Adamem podobní a v čem se zároveň liší. Paralela je následující: Lidé, kteří hřešili jiným způsobem než Adam, zemřeli jako Adam. Proč? Protože byli na Adama napojeni. Adam byl hlavou představující jejich lidství, a proto je jim jeho hřích počítán jako jejich hřích - kvůli jejich spojení s Adamem. A zde je podstata, proč je Adam nazýván předobrazem Krista - protože naše poslušnost není jako poslušnost Kristova, ale přesto máme věčný život s Kristem. Proč? Protože jsme na Krista napojeni svou vírou. Kristus je hlavou představující nové lidství a jeho spravedlnost je nám počítána jako naše spravedlnost - kvůli našemu spojení s Kristem (srov. Římanům 6:5).

Zde je tedy paralela v tom, že Adam je nazýván předobrazem Krista:

Adam > Adamův hřích > lidstvo odsouzené v Adamovi > věčná smrt
Kristus > Kristova spravedlnost > nové lidstvo ospravedlněné v Kristu > věčný život

Zbytek této pasáže ukazuje, oč větší je Kristus a jeho spásné dílo než Adam a jeho dílo zkázy. Mějme na mysli, co jsme si říkali na začátku. Vidíme zde Boží zjevení skutečnosti, jež definuje svět, v němž žije každá osoba na této planetě. Tato pasáž se týká každého na této planetě, protože Adam je otcem všech. Proto se s námětem této pasáže musí nějak vyrovnat každý člověk, a to ať v Americe či v jakékoli jiné zemi nebo národu. Jedná se o smrt v Adamovi, nebo o život v Kristu. Týká se to naprosto každého člověka na celém světě. Nepřehlédněme to. Jedná se o určující skutečnost pro každého jednotlivého člověka. Chatrný náhled vytváří chatrné křesťany. Ale toto rozhodně není chatrný náhled. Tento náhled zahrnuje celou historii celého světa. Má hluboký dopad na každého člověka na celém světě i na každý nadpis ve zpravodajství.

Oslava nadřazenosti Ježíše

Podívejme se nyní, jakým třemi způsoby Pavel velebí vyvýšenost Krista a jeho díla nad Adamem a jeho dílem. Uvedeme si shrnutí ve třech stručných bodech: 1) hojnost milosti, 2) dokonalá poslušnost a 3) vláda života.

1) Hojnost milosti

Hojnost milosti je zdůrazněna v 15. verši: „Avšak s darem milosti [viz dar spravedlnosti ve v. 17] tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista." Je zde ukázáno, že Boží milost je mnohem mocnější než Adamovo přestoupení. Právě to ukazuje slovní spojení „mnohem více". „Mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost." Jestliže provinění jednoho člověka přivodilo smrt, oč více pak přivodí život Boží milost!

Ale Pavel se vyjadřuje ještě konkrétněji. Boží milost je konkrétně „milost toho jednoho člověka, Ježíše Krista". „Mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista." Nejedná se o dvojí různou milost. „Milost toho jednoho člověka, Ježíše Krista" je ztělesněním milosti Boží. Tak o ní Pavel mluví například v Titovi 2:11: „Zjevila se totiž Boží milost [v Ježíši], která přináší záchranu všem lidem." A ve 2. Tim. 1:9: Podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši." Milost, která je v Ježíši, je tedy milost Boží.

Tato milost je svrchovaná milost. Přemáhá totiž vše, co jí stojí v cestě. Za chvíli uvidíme, že je za ní moc Krále celého vesmíru. Je to panující či vládnoucí milost. To je první způsob, jak Pavel velebí Kristovu vyvýšenost nad Adamem. Když se setká provinění jednoho člověka Adama s milostí jednoho člověka Ježíše Krista, Adamovo provinění neobstojí. Zvítězí Kristus a jeho milost, což dobrá zpráva pro ty, kdo patří Kristu.

2) Dokonalá poslušnost

Pavel zadruhé velebí, jakým způsobem Kristova milost vítězí nad Adamovým proviněním a smrtí, když v 19. verši mluví o Kristově dokonalé poslušnosti. „Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka [tedy Adama] mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho [tedy Krista] stanou mnozí spravedlivými." Milost tomuto jednomu člověku, Ježíši Kristu, brání v hříchu - a vede jej v poslušnosti až ke smrti, smrti na kříži (Filipským 2:8) - takže předkládá bezchybnou a naprostou poslušnost Otci, a to za všechny, kteří jsou na něj napojeni vírou. Adam v poslušnosti selhal. Kristus v poslušnosti zvítězil. Adam byl zdrojem hříchu a smrti. Kristus byl zdrojem poslušnosti a života.

Kristus byl jako Adam, který je předobrazem Krista - oba představují hlavu starého a nového lidstva. Bůh přičítá selhání Adama jeho lidstvu a stejně tak Bůh přičítá úspěch Krista jeho lidstvu - na základě toho, jak je toto dvojí lidstvo spojeno se svou příslušnou hlavou. Naprostá vyvýšenost Krista spočívá nejen v tom, jak uspěje v dokonalé poslušnosti, ale navíc vše provede takovým způsobem, že díky jeho poslušnosti jsou milióny lidí považovány za spravedlivé. Jsi napojen pouze na Adama? Jsi pouze součástí onoho prvního lidstva, které směřuje ke smrti? Anebo jsi také napojen na Krista a jsi součástí nového lidstva, které směřuje k věčnému životu?

3) Vláda života

Pavel zatřetí velebí nejen hojnost Kristovy milosti a jeho dokonalou poslušnost, ale také vládu života. Milost vede skrze Kristovu poslušnost k triumfálnímu vítězství věčného života, což vidíme z 21. verše: „Aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána." Milost vládne skrze spravedlnost (tedy skrze Kristovu dokonalou spravedlnost) k majestátnímu vyvrcholení v podobě věčného života - a to vše je „skrze Ježíše Krista, našeho Pána".

A stejné poselství vidíme i v 17. verši: „Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista." I zde vidíme, že milost vede prostřednictvím daru spravedlnosti k vítězství života, a to vše je skrze Ježíše Krista.

Výše jsme si uváděli, že Boží milost v Kristu, o níž Pavel v těchto verších mluví, je svrchovaná milost. A zde tuto skutečnost vidíme ve výrazu popisujícím vládnutí. Smrt má svrchovanou moc nad člověkem a vládne nade všemi, protože všichni umírají. Avšak milost vítězí nad hříchem a smrtí. Vládne v životě - i v případě těch, kdo byli kdysi mrtví. To je svrchovaná milost.

Ježíšova ohromující poslušnost

První člověk Adam je naprosto zastíněn úchvatnou slávou Krista. Ohromující hřích Adama rozhodně není tak velký jako ohromující milost a poslušnost Krista a dar věčného života. Ano, v Boží dokonalé spravedlnosti bylo Božím plánem od počátku, že Adam, jakožto hlava představující lidstvo, bude předobrazem Krista - hlavy představující nové lidstvo. Božím plánem bylo, že v tomto srovnání a kontrastu bude Kristova sláva zářit ještě jasněji.

V 17. verši je celá tato záležitost předkládána velice osobně a naléhavě. Na čí straně stojíte? „Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista." Všimněte si uvedených slov velmi pozorně a berte si je velice osobně: „Ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti."

Drahocenná slova pro hříšníky

Jsou to drahocenná slova pro hříšníky: Milost je dávána bezplatně, dar je dáván bezplatně i Kristova spravedlnost je dávána bezplatně. Přijmete to vše jako svou naději a jako poklad svého života? Pak budete „vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista". Přijměte to nyní. Dosvědčte to svým křtem. A staňte se živou součástí Kristova lidu.

 

Biblické citace: Pokud není uvedeno jinak, jsou biblické citace uvedeny z „Českého studijního překladu“.

Překlad: Jan Janča, 2011

©2014 Desiring God Foundation. Used by Permission.

Permissions: You are permitted and encouraged to reproduce and distribute this material in its entirety or in unaltered excerpts, as long as you do not charge a fee. For Internet posting, please use only unaltered excerpts (not the content in its entirety) and provide a hyperlink to this page. Any exceptions to the above must be approved by Desiring God.

Please include the following statement on any distributed copy: By John Piper. ©2014 Desiring God Foundation. Website: desiringGod.org